Drobné památky libereckého kraje

ZAJÍMAVOSTI

Zaniklé osady na jablonecku

O zcela i téměř zaniklých osadách kolem Kopaniny a Bienertova kopce

Pod pojmem zaniklé osady si mnozí jistě vybaví řadu obcí a osad zaniklých v poválečné době v pohraničí, nebo ty, které zmizely po vytvoření vojenských újezdů, nebo při dolování např. uhlí. V Libereckém kraji je největší koncentrace zaniklých vsí právě v bývalém vojenském prostoru Ralsko.

Těm je však po roce 1990 věnován i na internetu poměrně velký prostor. Zde se chci zmínit o několika osadách, které po roce 1945 zanikly v prostoru mezi Rychnovem u Jbc, Hodkovicemi n.Moh., Frýdštejnem a Rádlem, tedy převážně kolem nenápadného Bienertova kopce (kóta 614mnm) a Kopaniny (kóta 657mnm), ale také o ostatních, které zde se nacházející.

Jsou to:

  1. 1. zcela zaniklé osady: Štěrbovina, Jestřabí, Mohelka
  2. 2. zcela zaniklé samoty: Líska
  3. 3. téměř zaniklé osady: Svatý Kříž, Košov, Buchdörfel
  4. 4. téměř zaniklé samoty: Grundloch
  5. 5. značně vylidněné vsi: Pelíkovice, Rydvaltice, Radoňovice, Klíčnov, Kopanina

 

  • Štěrbovina (Stirborn)

 

Po roce 1945, tedy po odsunu německého obyvatelstva osada zanikla. Její původní název je český, zřejmě pojmenována po krajinném tvaru, tedy zdejších strmých „roklí“ spadajících do údolí Mohelky. Při pozdější postupné germanizaci byl přijat úřední název Stirbon. Jedna z roklí, ta nejvýraznější získala jméno Mordloch (Mordová rokle), v její dolní části nad tratí můžeme navštívit starý melafýrový lom. Dle dostupných informací měla osada okolo roku 1869 deset domů a asi 59 obyvatel, v roce 1900 již 11 domů a 44 obyvatele a v roce 1921 devět domů a 24 obyvatele. K osadě patřil také mlýn na levém břehu Mohelky. Dnes je celý prostor bývalé osady zarostlý lesem, jak náletovými dřevinami, tak - zvláště po roce 1980 - plánovanou výsadbou. Zachovalo se zde pouze několik rozvalených zbytků stavení (asi 6) a pár ovocných stromů.

  • Jestřabí (Gestraby, Jesterschab)

Po roce 1945, tedy po odsunu německého obyvatelstva osada zanikla. Její původní název je český, zřejmě pojmenována po jestřábu – lze si spojit s čihařstvím, jež bylo jedním z mála možností obživy zdejších lidí. Při pozdější germanizaci byl přijat úřední název Jesterschab. Dle dostupných informací měla osada okolo roku 1869 jedenáct domů a 71 obyvatele, v roce 1890 devět domů a 40 obyvatel a v roce 1921 sedm domů a 21 obyvatele. Dnes je část prostoru bývalé osady zarostlá náletovými dřevinami, střední část je změněna v pastvinu a pozůstatky domů zcela odstraněny, v nejzápadnější části je uměle vysazen les. Můžeme zde nalézt několik rozvalených stavení (asi 7) a pár chřadnoucích ovocných stromů.

  • Mohelka

Malá osada zanikla zcela poměrně nedávno, poslední stavení bylo odstraněno po roce 2000 v souvislosti s úpravou mimoúrovňové křižovatky „Rádelský mlýn“. Osada se rozkládala na levém břehu říčky Mohelky a v roce 1869 měla sedm domů a 49 obyvatel.

  • Líska (Lísek, Liska)

Zcela zaniklá samota po roce 1945. Název Lísek se dnes vztahuje na les mezi Rychnovem u Jbc a Kopaninou a také na potok tudy protékající. Pojmenování lze spojit s výskytem lišek, nebo jako označení malého lesa – lísku.  

  • Svatý Kříž ( Heiligenkzeuz)

 Osada se nachází v údolí Mohelky pod Rádlem. Bývala rozdělena mezi tři vsi, a to Rychnov, Rádlo a Pelíkovice. Dodnes se tu zachovalo pět objektů, čtyři domy slouží k rekreaci, a jeden k výrobním účelům. Další v rozvalinách (asi 7). Více k historii tento článek z časopisu spolku Patron: Dnes již téměř zapomenutá osada v údolí Mohelky, rozdělená na část rychnovskou, část rádelskou a část pelíkovickou vznikla patrně někdy před rokem 1674. Byla vysazena na nepříliš výhodném místě, na severním svahu Bienertova kopce, při staré komunikaci od kláštera u Mnichova Hradiště do Rádla a Rýnovic. V pozdějších dobách měla až 17 stavení. Nejstarší zmínka o osadě Svatý Kříž je ze dne 10.2.1675. Tehdy jistý Georg Hübner „ z papírny“ a jeho žena Anna nechali v Hodkovicích pokřtít syna jménem Elias. V té době patřilo Svijanské panství (jehož byl Svatý Kříž součástí) Karlu Ferdinandovi z Valdštějna a nově postavenou valdštejnskou papírnu řídil David Schmelzer, který je roku 1677 uváděn jako „papírenský mistr při Svatém Kříži pod Rádlem“. Je možné, že právě on zde nechal postavit dřevěný kříž a z jeho popudu pravděpodobně pochází i jméno osady Heiligenkreuz, přenesené sem z jeho předchozího působiště. (Jinak vykládá vznik vesnice místní pověst, dle které ji založili uprchlíci před nájezdy vojsk za třicetileté války a zde v opuštěném a neprostupném údolí pověsili na strom dřevěný kříž, u kterého se ráno a večer modlili…)  V průběhu dalších věků byl starý dřevěný kříž nahrazován novým a to až do roku 1862. Toho roku byl na popud Franze Maschka z Jestřabí postaven nový kamenný kříž, ale na jiném místě. Vysvěcen byl 10.8.1862. Od té doby býval též jmenován jako kříž Maschkův, nebo také jako „polní kříž v Jestřabí“. Nové umístění kříže lze vysvětlit jeho lepší dostupností na křižovatce cest k Rychnovu, Jestřabí (osada zcela zanikla po 2. sv. válce – bývalo zde i 11 stavení), k Rádlu a Pelíkovicím. Památka byla v polovině 20. století povalena. Na konci 90-tých let 20. století byl kříž nově postaven díky Spolku přátel města Rychnova a pojmenován vlastně na památku osady. Na jejím území však stojí další drobná památka. Kamenná, výklenková, pomalu se rozpadající kaplička. Pravděpodobně byla postavena před výstavbou staré silnice údolím Mohelky z Hodkovic do Rychnova, která se stavěla společně se železnicí a to před rokem 1858. Nevelká stavbička stojí na skalnatém ostrohu nad levým břehem původního koryta Mohelky, při málo znatelné cestě u rozvalin někdejší chalupy. Navzdory tomu, že nedaleko vede frekventovaná silnice z Jablonce do Turnova, kaplička stojí v naprosto zapomenutém místě, kam snad nechodí ani houbaři. Poslední památkou neznámého původu je letopočet 1923 na zdejším železničním mostě přes cestu od Mohelky na Pelíkovice. Mostek prošel v roce 2004 celkovou opravou a po jejím ukončení mne kolega Oldřich Lakomý upozornil na druhý kámen s daty V/IX, 26.IX.1923.

S použitím těchto zdrojů: Jana Schejbalová, Josef V. Schejbal – Krajem skla a bižuterie Wilhelm Preissler – Rychnovská kronika (český překlad) Rychnovská farní kronika (český překlad v Rychnovském zpravodaji) pro Patron připravil M. Vrbata

  • Košov (Kossow, Kaschau)

Stará osada, zvaná dříve Kossow, ginak Dobry Wody, německy pak Kaschau. V části obrácené k Rychnovu je dnes šest domů (jeden po rekonstrukci opět trvale obýván) a v části obrácené k Frýdštejnu jsou čtyři domy (z toho dva trvale obydlené). Další v rozvalinách (asi 5). V serpentinách nad Rychnovem stávala hospoda, lokalita dnes známá jako "Na švajcu". Na vlhkých loukách je hojně zastoupena bledule a prvosenky. Při hřebenové cestě do Pelíkovic stojí od roku 1995 pomník malíře a rychnovského rodáka Richarda Felgenhauera. Jižně pod osadou velký kamenolom (melafyr).

  • Buchdörfel (Hájek)

Téměř zcela zaniklá osada mezi Rádlem, pod které spadala, a Rychnovem. Dodnes je zde zachována pouze jedna rekreační chalupa, po několika ostatních jsou pouze skromné rozvaliny, především v motokrosovém areálu pod cestou (asi 3). Po proudu potoka za tratí Rádelské rybníky, kdysi oblíbené místo vycházek, dnes opuštěné. Nad cestou k Rádlu, před potokem proběhla (nevím kdy) snad průzkumná těžba radioaktivní suroviny - viz odval v houští.

  • Grundloch

Vlastně samota při cestě z Rychnova na Rádlo, která vznikla až po stavbě železnice. Dodnes zachováno jedno rekreační stavení a stodola, která je též přestavěna na rekreační objekt. Proti proudu potoka je nedaleko tzv. "nové" rychnovské koupaliště vybudované v rámci "akce Z" v sedmdesátých letech 20. století (dnes nefunkční), po proudu za železniční tratí údolí zvané Maukelloch, při cestě k Rádlu na vrcholu stoupání stojí nedávno obnovený kříž sedláka Schwarze z roku 1831 (Schwarzkreutz) - pojmenovaný po někdejším majiteli polností sem se táhnoucích od Rychnova. Zajímavostí je bývalá železniční zastávka na trati Pardubice - Liberec. Stávala nedaleko stavení u trati a sloužila od roku 1859 především pro Jablonec n.N., odkud sem vedla cesta přes Svijanský les kolem pomníku prince Alaina Rohana. Teprve roku 1886 byla postavena stanice v Rychnově u Jablonce n.N. (od roku 1900 spojen s Jabloncem elektrickou dráhou - zrušena roku 1965) a také zřízena zastávka Rádlo. 

  • Pelíkovice (Pelkovitz)

Kdysi velká obec, pod kterou spadaly též Radoňovice, Rydvaltice, Štěrbovina, Jestřabí a část Svatého Kříže má dnes spolu s Rydvalticemi pouhých pět stálých obyvatel (2007). Stojí zde asi 18 stavení, většinou rekreačních, rozpadající se kravín. V obci je zachována malá kaple, zřízená roku 1793 rodinou Hofrichtrů (nepřístupná), Ulrichův kříž ( zvaný též vozkův) v dolní části obce z roku 1780 , má připomínat nehodu vozky svážejícího dlouhé dříví, dále Hofrichtrův kříž z roku 1781 při silnici do Rychnova, který má připomínat místo smrti onoho vozky, zemřelého zde údajně při převozu do Rychnova a také Boží muka (sloup sv. Rodiny) postavený kolem roku 1800 na rozcestí nade vsí.

  • Rydvaltice (Rydvaltitz)

Osada na jižním úpatí Bienertova vrchu je dodnes relativně zachovalá. Stojí tu dvanáct stavení, dokonce i bývalá škola, z níž je dnes výrobní objekt (truhlárna). Nízké stavení u silnice do Hodkovic je myslivecká klubovna. V rozvalinách jsou asi 3 domy. Za okrajem obce stojí u silnice Boží muka a kousek dále na sousedním vršku křížek junáka Antonína Sedláčka (1918-1943).

  • Radoňovice (Radonowitz)

Malá vesnice nedaleko Hodkovic n.M. je dnes největší ze všech popisovaných.  Nalézá se zde kaple (snad nejv.Trojice) z roku 1793 upravená do nynější podoby roku 1926. V zatáčce silnice v horní části obce je zajímavá kamenná studánka z roku 1913. Jižním okrajem obce prochází pás pískovcových skal (horolezecké terény). V Radoňovicích je zachováno asi 18 domů.

 

  • Klíčnov (Kliczney)

Dnes součást Pulečného. Za vlády Josefa II. zde bylo na 32 chalup a na konci 19. století již 37. Dnes má malá osada severně pod Kopaninou asi 17 domů, jednu malou provozovnu a z bývalého kravína je sklad, je zde též zastávka meziměstského autobusu. Nad osadou stojí kříž, kolem kterého vedla stará cesta z Jablonce do Turnova - při kolektivizaci a následné melioraci zrušená.

 

  • Kopanina (Kopain)

V tomto prostoru nejvýše položená ves je prvně připomínána roku 1615. Svého času bývala rozdělena mezi tři panství a to Svijany, Dub a Skály. Kolem roku 1850 zde stálo 14 domů. V té době zde, při důležité komunikaci z Pojizeří do Jablonce vládl čilý obchod se zeleninou. Z Pojizeří, tedy z Jenišovic, Přepeř, nebo Příšovic sem každý den přicházely košařky se zbožím a od Jablonce si sem pro něj jezdili trhovci z Jablonce. Bývala zde v jedné z chalup i škola a to po roce 1820. Osada dnes čítá 10 stavení, z toho asi 5 trvale obývaných, dále dvě restaurace, Mysliveckou chatu a chatu Panorama - někdejší zájezdní krčmu "Na vejpřeží".  Nejznámější zdejší stavbou je ale rozhledna Kopanina, která byla postavena turnovským odborem KČT v roce 1894. Rozhledna nesla v průběhu doby několik jmen, nejprve po otevření byla zvána Pacltova rozhledna (po turnovském rodáku a cestovateli), po připojení do tzv. Sudet se změnila v Konrad höhe ( po někdejším rychnovském obyvateli Konrádu Henleinovi) a dnes je to prostě Kopanina. Za autobusovou zastávkou ve směru na Jablonec můžeme v houští spatřit pozůstatky rozpadlé dřevěné zvoničky z roku 1855.

 

Doslov:

Trochu jinak vypadá situace v "tradičních" českých vsích a osadách po okolí. Například na Filkách (část Mukařova) těsně sousedících s Klíčnovem je dodnes patrná někdejší jazyková hranice. A to nejen v počtu rozvalených domů (na Filkách je pouze jeden dlouhodobě opuštěný domek), ale také v kvalitě obhospodařování krajiny. Zdá se však, že se v posledních letech krajina v bývalých "sudetech" opět polidšťuje, i přesto, že je stále poměrně živá vzpomínka na odsun (vyhnání) českých němců po roce 1945. Vylidnění a likvidace některých osad a samot je samozřejmě v přímé souvislosti s odsunem. Není to ovšem jediný takový případ v historii i na tak malém území, které popisuji. Tak třeba ještě v roce 1592 jsou v blízkosti Rychnova připomínány osady Hejčinec a Blana - obě zanikly, po druhé jmenované tu zůstal pouze název lesa na okraji Rychnova - Blanský les (Blaner Wald), dnes častěji zvaný Pláňský les, ale toto jméno pochází od lokality Plane (tedy pláň) mezi tímto lesem a potokem Lísek. Původní bažina tu byla vysušena (zplanýrována) na počátku 16. století. Také v širším okolí je řada zaniklých vsí (Brkanow, Džbánow, Stanowsko...), některé vsi byly vypáleny v roce 1469 (Gablonecz, Marssowicze, Mukarzow...), teprve po roce 1557 byly postupně opět osazeny, ale to už některé obsadil německý živel a jména si přispůsobil (Gablonz, Marzsowitz, Reichenau, Radl...)

A co můžeme v popisovaném prostoru očekávat od budoucnosti? Na pelíkovické pustině je plánována výstavba větrných elektráren, v Pelíkovicích zase výstavba "holandské vesničky", na Bienertově kopci stavba rozhledny, v Klíčnově výstavba rodinných domů, atd. Je však otázkou času zda a která z plánovaných staveb se nakonec uskuteční. Pomalu se také vrací život do osad, znovu jsou zdejší stavení upravována pro trvalý pobyt, po okolních cestách se prohání stále více cykloturistů (a bohužel po lesích a polích i motorkářů a nově též čtyřkolkářů). Dá se však říci, že se lidé dnes snaží více poznávat minulost svého kraje a tím pádem snad budou více chránit hodnoty v něm se nacházející.

 

© 2008 Michal Vrbata

 

 
© MICHAL VRBATA ----- VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA ----- http://drpalik.mistecko.cz