Drobné památky libereckého kraje

ZAJÍMAVOSTI

Červený Ďábel z Drábovny

Nad Malou Skálou se rozkládá nevelké skalní město Drábovna, nazvané podle malého hrádku, který se ukrývá ve zdejších skalách.

 K tomuto místu se vztahuje stará pověst, kterou zpracoval na konci 19. století propagátor turistiky v Českém ráji Josef Zdenko Pryl.

Červený Ďábel

.... Zvláště tamo na jihovýchodě v malé jen vzdálenosti Drábská skála, o níž v ústech lidu zdejšího nejpodivnější kolují pověsti, dráždí naši fantasii. A k té právě pojí se legenda, již chci vypravovati.

Jako v jiných krajinách naší vlasti české tak i v okolí Friedštejnském a Maloskalském usadila se kolem r. 1440, kdy nezletilý kralevic český Ladislav chován byl při dvoře strýce a poručníka svého, císaře německého Friedricha, v zemi pak bezvládí panovalo úplné, dosti četná rota loupežnická pod velením vůdce smělého a odvážlivého. Sídlem bezpečným byly jim okolní lesy husté a šíré, jež v lůnu svém mohutné hostí dosud rozsedliny a jeskyně skryté.

Před vůdcem roty té tak veliký panoval strach mezi obyvatelstvem, že nejmenovali ho jinak než Červeným Ďáblem. Každý se křižoval již při pouhém vyslovení jeho jména. Nebylť to člověk obyčejný, vypravovalo se, ale jakysi tvor zvláštní, obdařený mocí kouzelnou; neboť několikráte byv již takřka polapen, vždy opět jako zázrakem unikl rukoum spravedlnosti.

 Sám obýval prý prostrannou, bohatě vyzdobenou a na způsob pohodlného příbytku zařízenou jeskyni v jedné ze strmících tu skalin, kdežto ve slujích pískovcových balvanů protějších, zvaných lidem "Drábská skála", (snad od slova "dráb"= člověk zlý,) brlohy své měla podřízená rota jeho. Odtud také výpady konali daleko široko do kraje kolem.

 V témže čase pod hradem Friedštejnem rozkládalo se prý městečko Zásada, po němž ovšem dnes nenalézáme památky.. Snad rozbořeno bylo ve válce třicítileté, kde i mnohá jiná městečka vzala za své. Nedaleko něho o samotě stála dřevěná krčma se zahrádkou, jež náležela Jiřímu Zábudovi.

 Jiří byl jeden z těch hostinských, jichž druh se dnes více a více vytrácí: stále stejného humoru, stále veselý a hbitý. Jelikož měl srdce útrpné, byli i cestující hudebníci vítáni v jeho hospodě, kde mohli prováděti své umění s dobrým užitkem; neboť nikdy nescházelo u Záruby hostův, ana právě vedlé krčmy jeho šla živá cesta (jedna z těch, jež nazývaly se "Zlaté stezky") přes kopec Kopaninu do země německé a pak proto, že zde našli vždy dobré přijetí, dobré pivo a pěknou zábavu.

 Ale co nejvíce přitahovalo hosty, to byla roztomilosť hezké Mařenky, dcery Zábudovy. Právě jí docházel rok osmnáctý; byla jako červená růže a veselá jako skřivánek, jenž vysoko tamo vznášel se nad zubatým cimbuřím hradu Friedštejnského. Od smrti své matky vedla sama celé domácí hospodářství, a vyznala se v tom opravdu znamenitě. Ovšem nebyla jako nynější modní dcerušky umělkyní ve všech jemných prácech ženských, nehrála na piano, nekreslila, aniž žvatlala německy, ale za to uměla pořádně ušiti i spraviti košili a ustrojiti chutné jídlo. A jednoduchýale vkusný domácí oblek, jejž si sama zhotovila, tak rozkošně slušel stepilé její a vábné postavě, že více než jeden bohatý synek zásadský byl by si přál ji míti za ženu. Leč Mařenka odmítala jednoho po druhém nechtějíc zadati ruku svou bez srdce.

 Milovala již hodného hocha, soudruha z mládí, jenž dlel právě na Moravě, kam byla ho povolala jeho teta těžce nemocná. Jmenoval se Ondřej, a paže jeho byly tak chrabré jako jeho srdce.

 Bylo to v měsíci červenci. Jednoho odpoledne, kdy zahrada Zábudova byla plna hostí, vešel sem mladý muž asi šesti neb osmadvacetiletý, podlouhlého, příjemného obličeje, očí černých a vlasů dlouhých, kadeřavých, s harfou pod paží. Oblečen byl s jakousi vybraností: krátký kabátec sametový, stažený pasem z červené kůže, dal vynikati postavě obratné, štíhlé a souměrné. Hlavu zdobil barret z téže látky,

 Pozdravil uhlazeně společnost a předehrav několik akordů zpíval pak s průvodem svého nástroje.

 Hlas jeho byl mocný a harmonický; vnikal až do duše. Také, když skončil, potlesk všeobecný rozléhal se zahradou. A když později šel kolem se svým barretem, pršel do tohoto déšť peněz měděných i stříbrných.

 Vrátiv se na své místo nalezl tu Mařenku, která ho očekávala se džbánem pěnícího piva. Přijal jej začervenav se a mezi tím co pil, nepřestával pohlížeti na mladou dívku.

 "Děkuji vám", pravil pak vraceje jí prázdnou nádobu. A Mařenka cítila, jak nyní, když odnášela džbánek, její ruka se třásla.

 Pěvec zazpíval ještě dojemnou balladu o lásce a když s večerem odcházel, bylo mu slíbiti hostům, že druhého dne opět přijde.

 Jda okolo Mařenky poklonil se uctivě a vloživ ruku na své srdce pravil k ní hlasem se chvějícím:"Na shledanou!" Mařenka sklonila hlavu, aby zakryla své uzardění. A když potom odebrala se do svého pokojíčka, zdálo se jí, jakoby pěvec stál ještě před ní; ale nevěděla, proč pás z červené kůže jí připadal jako skropený krví.

 Jak přislíbil, přišel neznámý pěvec druhého dne opět, a zpěvy, jimiž obecenstvo bavil, byly ještě úchvatnější a opojnější než včera. Jaký div, že ode všech posluchačů byl prosen, aby přišel ještě ve dnech následujících.

 Mařenka uchýlila se do osamělého kouta zahrady, aby setřela koncem své zástěry slzu, jež máčela její oko.

 A v této noci nemohla spáti. Vstala časně za jitra a vešla do zahrady, když ještě vše spalo. Ale jaké bylo její překvapení! Mladý pěvec s rukama skříženýma na prsou stál tu podepřen o jeden strom dva kroky od ní.

"Co zde konáte?" tázala se ho s pohledem velmi zmateným.

"Čekám na vás."

"Na mne čekáte?"

"Ano Mařenko! Neboť vás miluji. Pověsť o vaší kráse přišla ke mně, i chtěl jsem posouditi va vlastní oči, byla-li zasloužena. Nalezl jsem vás tisíckrát krásnější než jak se vypravovalo, a pohled na vás rozhodl okamžitě o mém životě. Četla jste v mých očích, slyšela jste v mých zpěvech, jak velice vás miluji. Nic nemůže uhasiti oheň, jejž roznítila jste v srdci mém... Nejsem chudý pěvec, jak myslíte; jsem bohatý a mocný a obývám zámek, jakého nemá žádný kníže. Slyšte!" mluvil k ní vřele dále nachýliv se ku jejímu uchu,"chcete-li mě následovati? Chcete-li jíti se mnou a státi se mou ženou? Budeme tak šťastni."

 Mařenka mohla se zalknouti nenalézajíc slov. Mladý muž uchopil ji něžně za ruku; leč ona ji vytrhla chvatně řkouc s namáháním:

"Prosím vás, nechte mne! Nenáležím více sobě, jsem zasnoubena."

 A utekla do své komůrky, kde modlila se tak vroucně a hluboce, že otec její, který myslil, že ještě spí, byl nucen jíti ji zavolat.

 Odpoledne byl opět nával na zahradě Zábudově; ale pěvec se neoběvil.

 Mařenka byla po celý čas roztržita a starostliva. Konečně, když zahrada se vyprázdnila, vzdychla si spokojeně a šla se posadit na jednu lavičku, kde sklonila hlavu ve dlaně. Ubohý nějaký mrzák, který se k ní blížil volaje ji jménem, vytrhl ji z jejího snění.

 "Co chceš?" tázala se ho.

 "Mám nařízeno, abych s vámi sdělil novinu, smutnou novinu."

 "Mluv tedy!"

 "Ach, drahoušku! nemusíš plakat. Trochu ošetřování a několik dní odpočinku, aniž bude čeho znáti více."

 "Ale vyjádři se přece jasně!" zvolala Mařenka zdvihnuvši se nepokojně.

 "Nuže on přišel..."

 "Kdo?"

 "Ondřej."

 "Ondřej! můj snoubenec!" vzkřikla mladá dívka. "Ó buď Bohu chvála! On vyslyšel mé prosby. Ale kde je?Proč mi nepřináší sám této radostné zprávy?"

 "Pravil jsem vám, že je poraněn."

 "Poraněn! Jak? Kde?"

 "Bil se."

 "S kým?"

 "Setkal se s Červeným Ďáblem a, na mou věru! hájil statečně svou kůži."

 "Ale kde je?" zvolala Mařenka. "Prosím tě, mluv!"

 "Nalézá se asi dvacet minut odtud v malé chatrči na kraji lesa."

 "Nuže poběžme k němu! Zítra, až bude den, dáme ho přenésti domů."

 Mrzák šel před Mařenkou jak nejrychleji mohl. Sotva však vstoupili do lesa, cítila dívka, že ze zadu je uchopena a sevřena rameny nějakého muže.

 "Co mi chcete?" pravila hlasem pokojným. "Nechte mne!"

 "Co chci? Ale to jsi ty Mařenko, již chci za ženu. Neřekl jsem ti přece, že tě miluji?"

 Zachvěla se; neboť poznala hlas pěvcův. "Pro milosrdenství Boží, nechte mne!" prosila. "Můj snoubenec umírá."

 "Tvůj snoubenec? Myslíš-li opravdu, že je poraněn? Buď jen dobré mysli! Vynalezl jsem tuto pěknou povídačku, abych tě přivábil semo; poněvadž jsi mne nechtěla následovati svobodně, bylo mi užiti moci. Nepouštím nikdy své kořisti: jsem Červený Ďábel."

 Mařenka vykřikla a sklesla bez vědomí v náruč  velitele banditů, jemuž přestrojený mrzák právě přiváděl koně.

 Druhého dne, když bylo známo zmizení Mařenčino, vypravovali dva dřevaři Zábudovi, že viděli za svitu luny dva jezdce cválající plným tryskem. První zahalen ve dlouhý, černý plášť, držel v náruči dívku, jejíž rusé vlasy vlály větrem. Ale otec Zábuda mohl na krásně se vyptávati a slibovati velikou sumu peněz tomu, kdo by mu naznačil kde, nalézá se jeho dcera; vše bylo marné. Ubohý muž změnil se k nepoznání. Spadl se o třicet liber, a klienti jeho si tajně stěžovali do quality jeho piva...

 Mezi tím časem vrátil se skutečně Ondřej šťastně z Moravy. Teta jeho zanechala mu malé dědictví, i byl nyní mladým, mužem "postavenýmů, jak se říká.

 Otec Zábuda ho přijal jako svého syna: "Chci, abys zůstal u mně," pravil k němu. "Budeme ji nyní oplakávati dva."

 Uplynulo mnoho neděl. Léto schylovalo se ku konci a počínaly sychravé dni podzimní. Zábuda a Ondřej rozmlouvali jednoho večera smutně u kamen, když uslyšeli najednou zastavit se nějaký povoz na dvoře. Dříve, než byli u dveří, rozevřely se tyto se hřmotem, a mladá nějaká dívka se jim vrhla v náruč. Tože jméno vyklouzlo z jejich rtů:

 "Mařenko!"

  Byla to skutečně ona, zrovna tak krásná, tak svěží a tak veselá jako před svým zmizením. Vypravovala jim, že Červený Ďábel choval se k ní s velikou úslužností, a že se jí podařilo utéci, když byla opila své strážce večer přede dnem, kdy kněz jeden z okolí měl býti unesen ze své fary, aby posvětil svazek manželský mezi ní a zločincem.

 Dva měsíce později uprostřed zimy vypravilo se všeobecné tažení proti loupežníkům, a Ondřej, jenž zatím stal se manželem Mařenčiným, měl to zadostučinění, že vlastní rukou skolil Červeného Ďábla po zápasu krutém pod Drábskou skalou.

Zdroj: Průvodce Českým rájem, díl druhý.

       Napsal Jos. Zdenko Pryl

 

 

 

 

 

 
© MICHAL VRBATA ----- VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA ----- http://drpalik.mistecko.cz