Drobné památky libereckého kraje

Příběhy drobných památek

Dr. Johánek z Pomuku

Jan z Pomuku - 280 let od svatořečení

Dr. Johánek z Pomuku alias Jan Nepomucký – protireformační symbol katolické církve v Českých zemích.
 Jeden z nejčastěji zobrazovaných katolických svatých v Česku, často také v Bavorsku, nebo latinské Americe.
Stručný životopis: 
 Johánek z Pomuku se narodil kolem roku 1340 v Pomuku v jihozápadních Čechách.
Studoval mimo jiné pražskou univerzitu, od roku 1369 působil jako veřejný notář v Praze, roku 1380 se stal oltářníkem u sv. Víta, v letech 1383 – 1387 studoval církevní právo v Padově, po roce 1387 se stal kanovníkem u sv. Jiljí a doktorem dekretů a od roku 1389 se stal kanovníkem vyšehradské kapituly a generálním vikářem pražského arcibiskupa ve věcech duchovních. Umučen 20.3.1393.
 
Charakteristika doby:
 České království bylo na konci vlády Karla IV. na vrcholu svého rozvoje. Země byla konsolidována, byl zde relativní klid a mír. To se ovšem mělo brzy změnit. Nejprve zemřel 12.11.1375 moravský markrabě Jan Jindřich (mladší bratr Karla IV.) – zanechal po sobě dobré dědictví, Morava tehdy byla také hospodářsky konsolidovaná, také zde vládl klid a mír. Po jeho smrti se ovšem rozhořel spor mezi jeho syny Joštem a Prokopem, který nakonec přešel v ozbrojený boj.
  Dne 29.11.1378 kolem sedmé hodiny večerní umírá Karel IV. Vlády v zemi se ujímá jeho sedmnáctiletý syn Václav IV. (vládl v letech 1378 – 1419). Je třeba podotknout, že se jednalo o osobnost rozporuplnou, dá se říci až chaotickou, která nebyla schopna zvládnout složitou mezinárodní, ani vnitrostátní situaci.
 Na evropské scéně hrálo v té době nejdůležitější roli „církevní schizma“ (dvojpapežství) – papeži byli Urban VI. (1378 – 1389) a Kliment VII. (1378 – 1394).
 Václav IV. podporoval z počátku, tak jako jeho otec papeže Urbana VI., a jako nový pražský arcibiskup (od roku 1379) Jan z Jenštejna, jehož generálním vikářem se stal právě Jan z Pomuku. Jan z Jenštejna byl také kancléřem Václava IV.
 V roce 1380 destabilizovala situaci v českých zemích morová epidemie.
Dne 21. července téhož roku uzavřel Václav IV. s francouzským králem Karlem V. smlouvu o vzájemné výpomoci a ochraně. A v červenci roku 1383 přesvědčovalo poselstvo krále Karla VI. Šíleného (syn Karla V., který mezitím zemřel) o uznání volby papeže Klimenta VII. – byť v té době měl Václav odjet do Říma převzít z rukou Urbana VI. korunu římskoněmeckého císaře. Václav IV. nakonec uznal Klimenta VII., čímž jen prohloubil spor s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Král se snažil omezit moc církve. Jeho vojáci bojovali proti arcibiskupovu vojsku, vzájemně si plenili statky a vypalovali města a vsi. Proti Janu z Jenštejna se v květnu také obrátili moravští lucemburkové, markrabě Prokop a jeho bratr, litomyšlský biskup Jan Soběslav (na toho nakonec uvedl Jan z Jenštejna církevní klatbu).              
 V červnu roku 1384 využil Václav IV. malicherného sporu o jakýsi jez na Labi a zbavil Jana z Jenštejna kancléřského úřadu.
 Král se chystal po smrti kladrubského opata založit nové biskupství v západních Čechách, čímž by značně oslabil pražskou diecézi. Tento Václavův plán ale zmařil Jan z Pomuku, když takřka bleskově po opatově smrti 10.3.1393 potvrdil volbu nového opata. Král nestačil reagovat, jelikož se v té době nacházel na lovu někde v křivokládských lesích.
 Václav se po té mstil na arcibiskupových lidech – jediný Jan z Pomuku se odmítl králi podvolit a zemřel na mučidlech na tehdejší staroměstské rychtě. Skonal 20.3.1393 a večer o desáté hodině bylo jeho tělo shozeno z Karlova mostu do Vltavy.
 Dne 17.4.1393 našli jeho tělo na břehu řeky cyriaci a pochovali jej v kostele sv. kříže při svém klášteře.
 
Legenda:
 Příběh o shození Jana z Pomuku (Nepomuku) do Vltavy (ve skutečnosti zemřel na následky mučení po úderech tupým předmětem do hlavy) dal základ k legendě o mučednické smrti Jana Nepomuckého jako zpovědníka královny Žofie (byla druhou manželkou Václava IV. – korunována až v roce 1400, obdivovatelka Jana Husa), který měl zemřít proto, že ani na mučidlech nechtěl prozradit královnino zpovědní tajemství (přitom zpovědníkem královny byl právě Jan Hus).
 Samotná legenda ožívá v plné síle za protireformace, po bitvě na Bílé hoře. Již v roce 1683 byla na Karlově mostě umístěna socha Jana Nepomuckého od Jana Brokofa. V roce 1719 byl otevřen hrob Jana z Pomuku a údajně nalezen neporušený jazyk (ve skutečnosti se jednalo o mozek). Po celé zemi se tehdy sloužily statisíce mší (za pět let více než 350 tisíc).
 Dne 31.5.1721 byl Jan Nepomucký v Římě prohlášen za blahoslaveného a jeho ostatky vystaveny ve Svatovítské katedrále v Praze.
 Ke svatořečení Jana Nepomuckého došlo 19.3.1729 papežem Benediktem XIII. v loretánské bazilice. Na to se v Praze ve dnech 9. – 16.3. toho roku konaly za účasti statisíců lidí mohutné oslavy svatořečení Jana Nepomuckého. Ve Svatovítském chrámu se konalo asi 400 mší, podáno bylo na 200 svatých přijímání.
 
Doslov:
 Katolická církev potřebovala při protireformačním hnutí v našich zemích najít nový symbol, který by se vyrovnal, resp. který by překonal osobnost Jana Husa. Proto byl nalezen (vedle kultu mariánského) Jan z Pomuku, alias Jan Nepomucký. Je tu zřejmá spojitost s nezlomnou vůlí Husovou ani na hořící hranici neodvolat svoje učení s údajnou vůlí Jana Nepomuckého neprozradit královnino zpovědní tajemství.
 Po vzniku Československé republiky dochází v letech 1919 – 1920 k ničení „nepomuckých“ památek, v našem kraji např. došlo k poškození sochy tohoto světce v Malém Rohozci, zcela zničena byla socha v Jenišovicích atd.. V roce 1925 ruší Čsl. vláda svátek Jana Nepomuckého jako den klidu.
 Poslední významnou událostí spojenou s Janem Nepomuckým byla Světová pouť věřících v Nepomuku na Plzeňsku u příležitosti 600. výročí jeho mučednické smrti ve dnech 14. – 15.5.1993.
 
                                                                                                              Připravil Michal Vrbata
 
Zdroje:
doc. PhDr. František Čapka, Csc – Dějiny zemí koruny České v datech
PhDr. Ludvík Skružný – Atributy vybraných biblických postav, světců a blahoslavených
PhDr. Zdeněk Mahler Dr. h. c.– O českých dějinách, ČRo 2
Wikipedie, otevřená encyklopedie
 
© MICHAL VRBATA ----- VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA ----- http://drpalik.mistecko.cz